Big Book of Idioms
Všichni zhruba víme co je idiom, že ano. Beat around the bush je idiom, stejně jako chodit kolem horké kaše v češtině. Ani jedna situace v reálu neobnáší keř a už vůbec ne kaši, ale všem je jasné, o čem je řeč. Totéž platí pro rock the boat, push sb’s buttons a stovky dalších ustálených obratů.
Po světě určitě běhá pár lingvistů, jejichž hlavní a jediná dovednost je, že přesně určí, co je idiom a co ne. Já touto dovedností nedisponuju a v běžném životě mi zatím nechybí.
No helemese, jaká to kulturní reference. Není to tak jednoznačné. Jasně definovaných idiomů jsou mrtě, to je pravda. Vedle nich ale existuje celá řada dalších obratů, které našlapují na hraně toho, co by šlo považovat za idiom.
Ale jistě, řeklo sluchátko. Příkladem budiž go out of one’s way to / a rough patch / cut one’s losses / come in handy. Postrádají sice básnickost ryzích idiomů, ale úplně na rovinu vás taky neinformují.
Třeba to, že cizinci, a slovanské národy tuplem, se je musí učit vcelku. Naše proslulé improvizační schopnosti jsou zde spíše na škodu. (Už jen kvůli členům, které do nich angličtina dosazuje podle vzoru ententýky dva špalíky.)
Ty se podle mého zběžného úsudku úplně nejvíc soustředí na třetí typ idiomů, které už nejsou ani tak idiomy jako spíše pořekadla, či rčení. Svou délkou mnohé z nich připomínají Ezopovy bajky. Než je ze sebe jeden vymáčkne, jsou z něj dva, protože posluchač ho in medias res roztrhne jak hada.
Ty nedáš pokoj. Za příklad poslouží a bird in the hand is worth two in the bush / not to put all one’s eggs in one basket. Jak jsem již moudře uvedl, mnohé z těchto idiomů jsou spíše rčení či pořekadla, například prve zmíněný bird. Mnohé se přežily, protože lidé umřeli dřív, než je stačili doříct. Na místě některých se dnes používají údernější spojení (hedge one’s bets namísto –eggs—), která reflektují dobu, v níž košík plný vajec nehraje v životě běžného člověka kruciální roli.
Abych to celé shrnul: za účelem (pro účely?) tohoto projektu je idiom to, co za idiom považuju já. Když řeknu, že off-limits je idiom, ačkoli nesplňuje jediný parametr idiomie, pak je off-limits idiom. Deadwood je taktéž idiom, protože kdybych usoudil, že není, nemohl bych jej tu uvést, což by mě mrzelo.
Do míry střední až nízké. Naprostá většina mnou vybraných idiomů se používá ve všech variantách angličtiny. Zatímco čistě amerických idiomů zde pár najdete, čistě britské či australské idiomy jsem při výběru pominul, anžto je neznám.
Pokud se English-wise necítíte úplně pevní v kramflecích, pak bych si na idiomy (minimálně zde uvedené) ještě chvíli počkal. Je možné, že vaše angličtina potřebuje dozrát. Hezký idiom by neměl být obestaven srdcervoucími gramatickými přehmaty. Občasná chybička ve vicnitě idiomu je ok, kovbojská střelba slovesných tvarů proklatě nízko od boku not so much.
Yep. Idiomy je třeba šetřit. Respektive: buď jich musíte znát a používat hodně, nebo žádný. Používat pořád dokola jeden či dva idiomy se ve slušné společnosti nenosí.
No právě. Moc ne. Idiomy jsou velmi rigidní. Člen v nich buď je, nebo není. Buď je určitý nebo neurčitý, málokdy máte na výběr (výjimky existují, turn a corner / turn the corner, ale není jich moc). Zdaleka ne vždy navíc ten či onen člen dává smysl. Až bych řekl, že většinou smysl nedává: proč on track bez členu, off the rails s určitým členem, on a roll s neurčitým? Proč dva určité členy v give sb the benefit of the doubt?
Na druhou stranu platí, že idiomy nevznikají jen tak lážo plážo. Vznikají z určité potřeby, popisují tudíž časté životní situace a jsou tudíž široce využitelné,jinak by ostatně neměly možnost se řádně protřepat a tak nějak stabilizovat.
Děkuju. Jak říkám i jinde, budete mile překvapeni tím, jak často vám nově naučené idiomy budou automaticky naskakovat. Méně mile pak tím, jak často vám budou naskakovat v češtině, protože jejich český protějšek je MIA.
Čeština má taky idiomy, a krásné, a některé se dokonce stále používají, s angličtinou ale srovnání nesnese.
Vím to z hodin. Když studentům vysvětlím použití toho či onoho idiomu, třída kýve, jakože ‘my přesně víme o čem mluvíš’. Když se zeptám, co by ve stejné situaci použili v češtině, uslyším deset různých překladů, většinou ihned stažených (vlastně ne, to zní blbě) a pak dlouhé ticho. Všichni přesně ví, jakou situaci daný idiom popisuje, a kdy by jej ve vlastním životě využili. Nikdo ale neví, co by ve stejné situaci řekl v češtině.
Důležité pravidlo při používání idiomů zní: netlačte na pilu. Kde stačí smart, nemusí být know when to hold them and know when to fold them. Pokud jedinečnost člověka dostatečně dobře popíše unique / one of a kind, ponechte march to the beat of one’s own drummer na zadním hořáku. Idiom musí přijít k vám, nesnažte se jej za každou cenu vmontovat do situací, kam nepatří.
STRUKTURA KNIHY
Nejsou. Jediné rozdělení je na velmi užitečné idiomy a nesmírně užitečné idiomy. Ty druhé mají vyhrazenu celou stránku a najdete je pod čísly 1-500. Za každý idiom, který v této knize najdete, dám každopádně ruku do ohně. Nepoužitelné, zastaralé a přežilé kousky nemají v tomto kompendiu místo.
Seskupit idiomy podle významu by byla a losing proposition, an uphill battle, a real headache. (See what I did there?) Zvolil jsem opačný přístup: idiomy jsem cíleně rozházel ve stylu každý pes jiná ves, a ke každému přihodil 3-4 další spojení, která mi v souvislosti s ním automaticky vytanou na mysli. Jsem přesvědčen, že se takto naučíte víc, a také přirozenějším způsobem.
Jdou a nejdou. Velmi zhruba platí, že zcela nejlepší kousky najdete v prvních sešitech. Na druhou stranu, dívám se do sešitu číslo 9 a nacházím tam samé doozies. Tož nevím.
Různí se to, ale obvykle víc než jeden. Nejčastěji mě napadnou tři, a u některých obzvláště podařených kousků jich najdete i šest.
Spíš blessing in disguise. Když si jeden anglický idiom spojíte s čtyřmi různými českými překlady, pak jste se naučili popsat čtyři (admittedly spřízněné) životní situace.
Ne tak úplně. Většina těchto českých obratů by se angličtiny in turn dala převést čtyřmi různými způsoby, v závislosti na kontextu.
Neměli byste si bezmyšlenkovitě dělat rovnítko “xy anglicky” = “xy česky”. Člověk musí zohledňovat kontext. Nepotěšil jsem, vím.
To znamená, že mě průběžně napadají další a další překlady, ale jsem too disorganized, než abych je dokázal zohlednit i zpětně. Sorry.
Opak by byl překvapením.
Neriskoval bych to. Skandinávci a Holanďané jsou v idiomech relativně zběhlí, ostatní národnosti ale moc ne. Nechcete-li se vydávat na tenký led, doporučuju ‘It is maybe a little bit better now for us, but it is still quite a difficult situation for us in my opinion’ spíše než ‘We’re not out of the woods yet.’
Může se stát. Angličtinu má jako rodnou řeč půlmiliarda lidí, nemůžou znát všichni všechno. Celá řada idiomů vychází z prostředí sportu, a zrovna tam anglicky mluvící země společnou řeč tak úplně nenašly (viz remízy či sestupy). Jinými slovy, v debatě s devonským farmářem bych spojeními jako “run interference” nebo “spike the football” moc neoperoval. Jde ale o marginální záležitost – naprostá většina rodilých mluvčích všechny zde zmíněné idiomy zná a jejich použití z vaší strany ocení.
Nedá se to vyloučit. Aby k tomu nedošlo, dodržujte následující opatření:
a) Netlačte na pilu, ie. nechtějte za každou cenu a1) použít váš oblíbený idiom, protože vás to rajcuje, a2) použít nějaký, jakýkoli, idiom, ve zvrhlé rádoby sofistikované snaze vyjadřovat se čistě prostřednictvím idiomů
b) Používejte jen idiomy, které máte zažité a u nichž se cítíte pevní v kramflecích; pokud s nimi máte někde experimentovat, pak v hodinách angličtiny, that’s where you let your freak flag fly.
Idiom buď ve správné chvíli naskočí, nebo nenaskočí. Nenechte se jím zavléct někam, kam jste původně nesměřovali.